Jason Briley
Muž, který začal svoji kariéru jako vojenský instruktor a 6 let dělal instruktora vojenské tělovýchovy. Poté co ukončil práci pro armádu začal strašně pít a i začal brát drogy, s těmi přišlo i to že začal jíst příliš hodně a rychle začal přibývat na váze. Když mu doktoři řekli, že musí na transplantaci, řekl si že s jeho tělem je něco špatně a udělal rozhodnutí, že přestane brát drogy.

Rozhodl vrátit se po 10 letech do tělocvičny, kde strávil jako instruktor a začít na sobě pracovat i když to byl pro něj ze začátku velký šok. Po 2 týdnech začala váha opravdu klesat a Jason se rozhodl přihlásit se na 10 km závod v běhu a když ho dokončil byl na sebe strašně hrdý že dostal v cíli finisherské tričko. A to mu dalo další motivaci do tréninků sbírat trička ze závodů a nebo medaile, které jsou vždy těžší než ta předchozí. Jason se nedotkl drog ani cigaret po dobu 6 let, ale to nestačilo, protože pořád bojuje s nadměrným přijímáním potravy přes den. Jason se rozhodl, že dokončí Ironmana UK a tak se přihlásil.

Jak to probýhalo?
jeden týden před IM UK
Nemohl jsme se dočkat až se dostanu na startovní čáru. Já věděl že jsme trénoval tvrdě a souvisle. Tento týden jsme se nemohl na nic soustředit já už chtěl jít na to. Dobrá věc na tom byla ta, že já jsme nebyl nervozní z mého prvního startu na Ironmanu, spíše moje okolí bylo nervozní.

Den před startem
Jsme si šel uložit kolo do depa, které bylo naproti jezeru a jěstě pověsit svůj pytel s věcmi na kolík měl jsme číslo 62 a moje kolo bylo přímo naproti Top 10 favoritům závodu.

Den D
Vstal jsem ve 4 hodiny po relativně 5-ti hodinách spánku. Poté jsem šel na speciální Ironman snídani s mým týmovým kolegou. Dali jsme si kaši a dánské pečivo. To byl skvělý start do mé největší výzvy v životě.

Start-plavání
Trošku jsme byl zaskočen tím jak se do jezera vrhlo přes 1000 lidí ale nakonec jsme se do vln vrhl i já a první kolečko jsme zaplaval za 51 minut a druhé za 50 min takže nakonec z toho bylo překvapujících 1:41 minut a to s nízkými tepy.

cyklistika
Něž jsme vyrazil na kolo políbil jsem svoji celou rodinu a vyrazil na 180 km dlouhou časovku. Věděl jsme že se na kole musím mírnit abych to nepřepálil, i když kolo je moje nejsilnější disciplína, ale chtěl jsme mít ještě dost sil na závěrečný běh první polovina bylo celkem kopcovitá ale já jsme si to užíval a když jsme se pomalu přibližovat ke vrcholu jednoho z kopců tak se předem mnou objevila scéna jako z Tour de France. Všude plno diváků a mnoho hluku, který mě poháněl dopředu a blíž a blíž k mému životnímu snu. V polovině cyklistiky jsem se podíval na hodinky a ty mi ukázaly, že na trati už jsme od startu plavání 5,5 hodiny. Tohle zjištění bylo pro mě docela psychicky náročné. Ale všechno jsme to převedl pozitivní roviny a soustředil jsme se na další míle cyklistiky. K jídlu jsme si dal moje domácí lívance a med z Tesca, bylo to perfektní lepší než energetický gely. Druhou půlku kolo jsme jel s pár nepříjemnostmi (spadl mi řetěz, něco s brzdou). Po těchto problémech jsme se dostal do druhého depa a byl jsme strašně šťastný, ale řekl jsem si že ještě nesmím plakat až po maratonu.

maraton
Vyběhl jsme na svůj první maraton v životě. I hned po depu byl mírný kopec ten jsme vyběhli ale potom jsme s týmovým kolegou přešli do chůze. Byl to náš plán nepřepálit a ten jsme striktně dodržovali. Asi na 3. míli jsme viděli hodně běžců, které chytali křeče. Asi na 8. míli se naše duo rozrostlo o jednoho člena na trio. Cílovou čáru jsme překročil za 15 hodin 13 minut a 24 sekund Svého dalšího Ironmana bych chtěl dokončit pod 14 hodin.